Sebepoškozování

4. června 2016 v 23:53 | Bivi |  O mě
Lidská tetování většinou představují mapu jejich života.
Ale, co takové jizvy? Jizvy jsou úmyslné a nebo neúmyslné.
Když byste se na mě podívali, uviděli byste v pravém horním rohu na čele jizvu. Tu jsem si udělala, když mi byli 4 roky roky. Hrála jsem se sestrou a sousedkou hru na "pavoučnici" a zlá pavoučnice nás musela chytit. No moje malé nožičky cupitaly tak nemotorně, až jsem zakopla a letěla hlavou na hrubě nahozený barák, a v tu ránu mi tekla krev všude. To je ten případ jizvy, kterou jsem si udělala neúmyslně.
Bohužel, ale mám i takové, co jsem dělala úmyslně. Prošla jsem si ve svém depresivním obdobím i sebepoškozováním a nejsem na to 2x pyšná. Protože stejně jako tetování - máte to na celý život.
Je fakt, že první sebepoškozování bylo kvůli klukovi ( debil ! ), to byla moje nešťastá láska a JÁ HUSA, jsem v návalu samoty a smutku vzala cigaretu, kterou jsem zrovna kouřila a pomalu jsi otírala o ruku. - Fakt kráva.
No jo, ale další byli vážně z té deprese, co jsem měla v mém "hubnoucím - nespavém období".
Dělala jsem to na noze, aby to nikdo samozřejmě neviděl, protože jsem fakt nepatřila mezi lidi, co to dělali jen pro lítost.
Takže moje říznutí bylo na zadní straně lýtka pravé nohy. Vždy jsem vzala jehlu na šití a sekala jsem prudce sem a tam. Do dnes tam jsou vidět jizvy, ale nic velkého, protože jehla jse slabá a neudělá tak hluboký řez, jako žiletka.
Na přední straně stehna mám jeden řez od žiletky a tahle jizva mi už nezmizí nikdy. Hned nad silnou jizvou mám další popáleninu od cigarety, která mi už taky nezmizí.
Popravdě ale bolest mi nikdy nijak nevadila.
Další druh sebepoškozování byl ten, že jsem chodila a o domy jsem si dřela klouby na rukou ( pak to vypadalo, jako bych se prala ) - ale to už bylo na viditelném místě, tak jsem chodila s obidnadlem kolem ruky ( jelikož mě často bolelo zápěstí nebylo to podezřelé ).
Po tomhle jizvu nemám, ale mám vzpomínku na to, jak jsme s nejlepší kamarádkou chtěli udělat "pokrevní sesterství" (nojo:D) takže jsme vzali žiletky a na dlani jsme se vertikálně řízli - já na pravé ruce a ona na levé, a pak sme si podali ruce ( no když to tahle píšu, tak sme byli fakt divný :D )

Tohle nejsou žádné rady na to, jak se řezat, to je jen o tom, že na mém těle jsou rány, které už nikdy nezmizí, ale přesto, když se podívám na ty na ruce, vzpomenu si na toho debila, co mi 20x zlomil srdce a já se kvůli tomu pohádala s kamarádkou. A nebo když se podívám na tu nejsilnější - bílou jizvu, co mi zdobí stehno - vzpomenu si na dny, které byli tmavé, pochmurné a strávené s kamarádkou u hřbitova, kde jsme si nazájem vylívaly naše nemocné srdce.
Každý má toto odlišné názory - chápu jakýkoliv odsuzování toho a pod., ale co jsem dělala, tak jsem dělala a nijak to nezměním.

Je to chyba, kterou jsem udělala v mládí a už bych to samozřejmě neudělala. Puberta je opravdu složitá a každý se s ní nějak pere jinak. Já ji bohužel prožila v tom negativně pochmurném období a díky bohu, že je vše za mnou.
Řezání, pálení, škrcení, cokoliv, co vám zanechává jizvy na těle a na duši, nestojí za to, abyste si ty temné dny nesli po celý život sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sheilene Sheilene | Web | 5. června 2016 v 15:10 | Reagovat

I já mám za sebou období, na které nejsem pyšná, ale už se hold stalo a člověk to nevrátí.. hlavně že se přes to dostal. :) Jinak dřít si klouby o zeď.. to bych fakt nedávala. Už jen při té představě si musím otírat ruce. :D :D

2 E. E. | Web | 7. června 2016 v 10:39 | Reagovat

Hodně temné období. Člověk do toho spadne a ani neví jak, a pak toho lituje, ale už to nejde vrátit zpět..
Koukám, že jsi zkoušela různé praktiky, jak se poškozovat, některé z nich jsou dost strašidelné.
Samozřejmě nejlepší zpráva je, že jsi z toho venku a již se to nebude opakovat. Kluci rozhodně za něco takového nestojí, ale pak ty další problémy, no, člověk nikdy neví, čeho je schopen.

3 Alternative-Daria Alternative-Daria | Web | 9. června 2016 v 0:04 | Reagovat

Je úžasné číst to, vidím v tvém depresivním období momentálně sebe. Ta touha po tom, aby ta bolest odešla a uż se NIKDY nevrátila. Každý den žiju s bolestí. S tou psychickou bolestí. Neřežu se sice, ale naopak mam zase problém s léky. Taky nevim, jak z toho ven. Jsem na dně a tvoje články mě určitým způsobem pomáhají věřit, že i z nejhlubšího dna se dá odrazit a žít v rámci možností šťastně.

4 cincina cincina | Web | 5. července 2016 v 23:26 | Reagovat

Rozumím ti. Ani nevíš, jak moc ti rozumím:) Nechci se moc o tom rozepisovat, ale chci ti vyjádřit podporu pod tímhle článkem, protože vím, jak ses musela cítit a cítíš právě teď:)

5 Invisible H Invisible H | Web | 26. července 2016 v 15:01 | Reagovat

Já sice ničím takovým neprošla, ale chci ti pogratulovat, že jsi z toho vyšla zdravá, protože to je to nejdůležitější. :) Vždycky si říkám, že bych si nic neudělala, ale nemůžu vědět, co bych udělala v jiném stavu.. je to strašidelné, jak se ti mysl může každou chvílí tak změnit.

6 MaikelK MaikelK | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:05 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama