Bohužel smrt, je přirozená věc

3. června 2016 v 16:56 | Bivi |  Deníček
Před třemi dny u nás v práci zemřel mladý dělník. Takže můj den v práci začal pochmurně a vlekl se celý den, protože jsme se ceý den dozívali o něm informace, proč zemřel, kolik mu bylo a tak dále a tak dále. Ten dělník měl doma těhotnou přítelkyni.
Oh, bože představovala jsem si, co se mu honilo hlavou, když umíral, přestavovala jsem si, jak reaguje rodina a jeho přítelkyně a okolí. Měla jsem celý den husí kůži. Bylo mi to tak líto! Ačkoliv jsem ten den měla husí kůži, tak včera a dnes na to myslím.Žiju normální život, ale někomu se ten život obratem změnil a ostatní, co po jeden pouhý den byli smutní a soucítili někdo jiný bude smutný celý život.
Den po tom jsem viděla film - Podivuhodný případ Banjemina Buttona - člověk se narodí starý a umírá jako malé dítě. Ve filmu zazněla věta se kterou tedy nesouhlasím - " zemřel proto, abys veděl, jak moc pro tebe znamenal" - člověk nemusí umírat, aby veděl, že je pro něj dotyčná osoba důležitá!
Poslední tři dny přemýšlím hodně o smrti obecně, protože čím jsem starší tím jsou starší i lidé v mém okolí jako je hlavně rodina. Přemýšlím nad tím, že čím míň lidí znám tím líp. Protože když nebudu znát nikoho, tak pak nikdy nebudu smutná, že mi zemřel blízký člověk. Čím jsem starší přemýšlím nad smrtí i když je to na jednu stranu blbý, ale je to tak.
Kladu si otázky jako " bude babička na živu, až se mi narodí děťátko?" - nebo "bude tady se mnou moje maminka až do smrti?"
Nechci, aby to vypadalo, že myslím nějak úmyslně na smrt rodiny a přátel, snad tyto řádky pochopíte jak to myslím.

Když už jse zjistila proč a jak zemřel dělník, tak v tu chvíli, jsem si uvědomila jak je naše tělo hrozně křehké! Opravdu jsme jen skořápka, co se dá lehce nalomit a uvědomila jsem si, jak je lidský život krátký, křehký a nespravedlivý.

Hrozně se bojím !těch! dní. Hrozně moc.
A ano - " na takovýhle věci by člověk neměl myslet " - , ale bohužel smrt, je přirozená věc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alternative-Daria Alternative-Daria | Web | 3. června 2016 v 21:44 | Reagovat

Neuvěřitelně krásně napsané, ale bohužel dost smutné. Život je opravdu jen čekání na smrt, rodíme se, umíráme.. Také často přemýšlim o smrti a umírání. Svých blízkých i o mojí smrti. Je to hrozný a nespravedlivý, ale bohužel s tim nic nenaděláme.. Toho dělníka je mi moc líto.. :(

2 deweydumple deweydumple | Web | 4. června 2016 v 18:27 | Reagovat

Nas profesor na dejepis nam nedavno rikal, ze pohled lidi na smrt se v poslednim stoleti zmenilo. Zmenilo se to proto, ze lide zacali smrt vnimat jako nejake tabu. Drive lide umirali doma a umirali mezi vsemi svymi blizkymi a smrt byla pro vsechny bezna. Dnes lide umiraji v nemocnicich, za bilou plachtou, aby smrt nikdo nevidel. Proto se pry dneska tolik zabyvame smrti a je pro vsechny smrt neco, co vlastne ani nezname... az vlastne do sve vlastni smrti nevime.
Samozrejme, mladeho zivota je skoda, hlavne pokud tu po sobe nechal zenu s nenarozenym ditetem. To je tragedie.

3 Lia Lia | E-mail | Web | 4. června 2016 v 18:44 | Reagovat

To, že budeš sama, tak ti v ničem nepomůže. Akorát přijdeš o krásný život mezi těmi, kteří tě budou mít stejně rádi. Stojí smrt za to, že nebudeš ani vlastně žít?

4 Dewey Dewey | 5. června 2016 v 2:21 | Reagovat

[3]: souhlasim. Žijeme jen jednou.

5 Sleepywolf Sleepywolf | Web | 5. června 2016 v 10:35 | Reagovat

[3]: ja myslím, že jste to jen nepochopili :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama