Nespavost

24. května 2016 v 19:05 | Bivi |  Deníček
Dnes bych chtěla napsat článek o mé nespavosti, jelikož posledních pár dní mám se spaním zase problémy, tak bych se s vámi o tom mohla podělit. Jelikžo tohle je v podstatě článek 3/3., protože PPP, Deprese všechno se vším souviselo, tak toto téma patří k sobě taky a tím asi ukončím to moje depresivní období ( i když já mám furt problémy s něčim ono se zase brzy něco najde :D )

..Víte, každýmu se asi někdy stalo, že nemohl spát a šel spát třeba hodně pozdě v noci. Ze začátku jsem své problémy nevnímala, protože jsem chodila spát třeba kolem 1h a brzy jsem se budila a nebrala jsem to moc jako hroznou věc, ačkoliv jsem byla unavená, ale postupem času se to stupňovalo a já šla spát ve 4 a v 6 jsem vstávala do školy. Pak se to seskupilo tak, že jsem šla spát v 5:30 a v 6:00 jsem vstávala. No do školy jsem chodit musela, a tak mi psychiatrička předepsala prášky na spaní - " jen půlku tak dvě hodiny před spaním! " - vzala jsem si, ale spánek nepřicházel, a tak mi po 14 dnech řekla, ať si vezmu celej, ale po několika měsících stále nic a já si začala prášky ordinovat sama podle vlastního úsudku. Takže jsem nakonec brala dva a chodila jsem spát kolem 3-4 ráno, ale když jsem měla stávat do školy? Už jsem se neprobouzela, jelikož ty léky byly silný a já neslyšela ani budík nic a mě se hrozně těžce vstávalo po těch lékách. Měla jsem hrozné pytle pod očima a vypadala jsem ráno od rána hůř a hůř. Postupně jsem meškala školu, jelikož jsem neměla sílu na to, abych vstávala a byla jsem slabá a vyčerpaná.

Co jsem vlastně dělala po nocích? Unavená z každodeního přežívání a snažení se žít. Neměla jsem náladu na filmy, neposlouchala písničky. Jen jsem seděla a koukala a prohlížela si pokoj a koukala na každý stín. Na stín plyšáka na posteli, na stín propisky ve stojanu a nebo stín televize. Největší potěšení jsem nacházela ve měsíci. Jakmile mi začali noční paprsky vcházet do pokoje skrz záclonu, tak to mi teprve začal " noční život" stoupla jsem si k oknu a naproti na mě hleděl černý, hustý a tmavý les, který jsem měla naproti oknu asi 30m. Hned nad ním svítil měsíc a já jen hleděla. Možná se to zdá až moc přetažený za uši, ale věřte nebo ne já to dělala. Stála a přemýšlela, proč zrovna já a nebo nepřemýšlela vůbec a užívala si krásu lesa, měsíce a noci. Představovala jsem si jak v lese žijí různý bytosti jako víly, bludičky, hejkalové a bloudí a straší v lese. Občas jsem si zapla písničky a do noci plakala. Nenáviděla jsem se za to co jsem a že nemůžu spát. Záviděla jsem každému na koho jsem si vzpomněla, že spí představovala jsem si třeba mamču, jak spí jak je zachumlaná v posteli a sní, ráno se probudí svěží a fit. Záviděla jsem kamarádce, jak se choulí k pejsovi a spokojeně oba dřímají. Ale já ne. Já probděla noc, i den..noc..i den. A byla jse čím dál víc v háji.

Říká se, že umělci, co kreslili obrazy, skládaly básně a písně a pod., tak tvořili tak skvělá díla protože v sobě něco dusili, a s tím souhlasím neříkám, že jsem kreslila jako Da Vinci, ale to, že jsem něco tvořila nebo kreslila mě na chvilku po těch nocích uklidňovalo. Psala jsem pravdivé texty o mě a o mé situaci a do dnes je občas čtu a vracím se do té doby. Další věc, co jsem dělala, že jsem celou noc projížděla fotky na WE HEART IT, projížděla fotky o nespavosti, depresivní a vyhublé holky nebo spousty jídla protože jsem celý ten den nejedla a měla jsem hlad. Poslední věc, co jsem dělávala bylo, že jsem cvičila. Ano, např. ve dvě ráno jsem dělala sedy lehy, dřepy..prostě posilování všeho druhu.

A jak jsem se cítila? Těžko se dá v pár větách popsat pocity natož je vyjádřit obyčejně, protože opravdu člověk, co zažil insomnii pochopí, jaké to je. Jaký to je řvaní do temnoty a prosení boha i když na něj nevěříte. Noci jsem jen prolitovala toho co jsem udělala nebo neudělala. Noci proplakaný a probdělý. Noc za nocí to moje tělo vzdávalo stejně jako já a další den jsem ale musela fungovat. Ano ze začátku jsem nahodila masku a všechno to šlo, ale tahle maska nešla držet dlouho. Usínala jsem skoro ve škole o hodinách, a pak si psala omluvenky, protože jsem si potřebovala doma odpočinout. Přestala jsem fungovat mezi kamarády a v rodině. Přestala jsem fungovat jako kamarádka a jako dcera. Myslela jsem, že mě všichni nenávidí, ale veděla jsem, že já sama se nenávidím. Odmítala jsem pomoc, přitom jsem ji tak hrozně chtěla.
Absulutní vyčerpání pro mě bylo, když jsem spala 10min po dvou probdělích nocích a vstávala jsem po těch 10 podělanejch minutách na brigádu, v 5:45 nástup do 14:00, kde jsem byla celu dobu v pohybu. Ale ten den už jsem cítila jak to nezvládnu.
Nemohla jsem se udržet na nohou, srdce mi bilo nepravidelně a měla jsem křeče do celého těla, třásli se mi ruce a já prosila ať už můžu zemřít. Cítila jsem jak to se mno šlehne. A když jsme končili tak se mi chtělo brečet zoufalstvím, ale nebrečla jsem, protože kolem byli " kolegové". To byl pro mě strop.

Víc už asi ani nedokážu popsat pocity, jaký jsem měla. Psychika mi zamotala hodně hlavu a do dnes to má následky - né, že ne. Ačkoliv, jsem ze nespaní v podstatě vyléčená, občas se sem tam ten nějaký den najde, kdy nejde usnout a když se stane, že přetáhnu déle jak 1h ráno, začínám být neklidná a jde na mě pocit paniky a strachu protože co kdyby se to vše zase opakovalo?
Tohle už ne, prosím, už ne.
Psychika jako taková si s vámi může zahrávat a ani o tom nevíte. Nebo si to nepřipustíte. Sama jsem se přesvědčila, že to je špatně a čim dřív se s tím něco začne dělat, tím líp. To byl můj příběh.
Ale do dnes jsem nepřestala milovat les, měsíc a tmu. Protože to pro mě v tu nejhorší chvíli, kdy všichni krásně spali byli mými přáteli, než se zase ráno ztratili, dokud v noci zase nepřišli.

Buďte na sebe opatrní a hlavně se svěřujte a mluvte o problémech. Žijeme jen jednou a vždy je tu někdo, komu na vás záleží a myslete taky na druhý, jak moc pro ně znamenáte.
Je mi líto, jak jsem se chovala k těm, co se mi snažili pomoct a do dnes toho lituji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli♥ Eli♥ | Web | 24. května 2016 v 21:17 | Reagovat

normálně usínám mezi 24h-3h ráno :D hruza

2 Alternative-Daria Alternative-Daria | Web | 24. května 2016 v 21:29 | Reagovat

Tohle jsem četla třikrát a upřímně jsem se u toho rozbrečela. Vim, jaký to je mít insomnii a vim, že ten pocit beznaděje nakonec končí u přání umřít.
Já si jen přeju, aby si už byla šťastná a neprožila to celé znova!
To s tím lesem, měsícem a představami bytostí žijící tam, šťastné a mýtické je úžasné spojení. Opravdu sedí, že každý umělec trpěl určitou formou psychické poruchy. Měla by si o tom období napsat knihu, vypsat to ze sebe, protože píšeš úžasně, byla bych první kdo by si tvou knihu "Měsíc, můj kamarád", koupil! ❤

3 deweydumple deweydumple | Web | 24. května 2016 v 23:42 | Reagovat

Tyjo, to je dost hustý... nedokážu si takovej mazec představit. V kolika letech jsi toto prožívala??

4 Natálie Natálie | Web | 25. května 2016 v 8:21 | Reagovat

páni.. to jsem nikdy nezažila.. já lehnu a spím :D a doufám, že ani nezažiju.. musí to být příšerné..

5 E. E. | Web | 25. května 2016 v 13:28 | Reagovat

Můj bratr trpěl nespavostí, dostal i nějaké prášky a tak, ale po nějakém čase se to celkem srovnalo, i když někdy, když jsem doma, tak ho slyším jak nemůže spát a lítá sem a tam.
Já mám občasné stavy, kdy také nemůžu spát a v tu chvíli musím být zaměstnaná - chytne mě ta a jdu se učit nebo si uklízím a vyklízím celý pokoj.

6 Pája Pája | Web | 25. května 2016 v 15:14 | Reagovat

Teď se mi celkem špatně usíná, ale takovéhle jsem to tedy nikdy neměla... zajímavý, to musí být.... ani si to nedokážu představit!

Byla bych ráda, kdybys mě podpořila v soutěži, díky!
http://blog.blog.cz/1605/finale-10-nejlepsich-vytvoru-souteze-nakreslete-jak-si-predstavujete-sveho-oblibeneho-blogera

7 myred myred | Web | 25. května 2016 v 18:55 | Reagovat

Páni, hodně emocionální článek. Tak držím palce, aby se ti to s tou nespavostí nevrátilo. Věřím, že to muselo být strašné. Já když nemůžu spát a pořád se jen převaluju v posteli, tak to už mi stačí. Ale tohle se mi ještě nestalo a doufám, že ani nestane. Držím moc palce, aby se to neopakovalo. :/

8 cincina cincina | Web | 25. května 2016 v 23:31 | Reagovat

Wow. Nemůžu ti říct, že tě chápu, protože tímhle jsem si neprošla, takže vůbec nevím, co to obnáší. Ale věřím tomu, že to musí být hrozné.
Jsem ráda, že tohle období je už za tebou:)

9 cincina cincina | Web | 26. května 2016 v 18:50 | Reagovat

Už je to tady!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama