Zase mám problémy s jídlem?

10. dubna 2016 v 19:49 | Bivi |  O mě
Usedla jsem k počítači s právě čestvě udělanými tousty, kde se sýr roztéká na jazyku, a tak se s vámi musím podělit o můj příběh.

Když jsem byla ve třetím ročníku na střední škole, tak jsem kvůli nechtěným okolnostem začala hubnout. Zhubla jsem asi 10kg aniž bych si toho všimla a jednoho dne mi kamarádka řekla, že jsem nějak hubená a že si ani nevšimla kdy jsem tolik zhubla, ani já si toho nevšimla, ale jak jsem nad tím začala přemýšlet a říkala jsem si " teda vejdu se do menších džín, a to triko mi skvěle padne a docela mi to sluší"..přešlo na myšlnky že nechci mít už 75kg a že se mi mých 65 líbí, ale chtělo by to ještě zhubnout..

A tak začal můj dlouhý boj s anorexií a bulimií. Byl to těžký boj, jelikož jsem se musela vypořádat s dalšími problémy jako jsou deprese, nespavost a pod. Bylo mi jenom 18 a já přišla o nejlepší léta.
Měla jsem svůj blog, kde jsem později i radila nemocným duším jako jsem já, k tomu jak zhubnout..jak zvracet. A tak moc se za to teď stydím! Místo toho, abych podpořila, tak jsem pomáhala, aby se děvčata ještě víc nenáviděly.

Všechno jsem si odepírala, ačkoliv jsem tak moc chtěla jíst a počítala každou blbou kalorii až to přešlo tak že jsem měla pocit jako by mě sledovali lidi a řikali si o mě že jsem tlustá jak mohu jíst, měla jsem své určité rituály..
Tak moc jsem toužila po jídle a tak jsem ho začala jíst, až to přešlo v záchvatové přejídání, kde mi bylo tak zle, že jsem začala chodit zvracet. A to je fakt hnus.

Pleť, vlasy, nehty, srdce.. všechno jsem měla špatný.
Moje srdce mi přeskakovalo a bilo nepravidelně, a každým dnem jsem mohla zemřít, protože jsem v noci nespala a psychiatrička mi předepisovala léky po kterých se tloustlo a to jsem nemohla dovolit!
Byla jsem slabá, tak moc slabá..
Přestala jsem mít kamarády, protože jsem je odháněla a rodina, která se mi snažila pomoct, tu jsem prakticky nenáviděla.

Slyšela jsem ten pitomý hlas v hlavě co mi řikal "NEJEZ!" furt jsem ho slyšela a nechtěl odejít.
Ten hnusný pocit, když jdete jídlo vyzvracet, a pak se jen skácíte na zem v tý největší vyčerpanosti a už nemůžete dál.
Nebo když jste na brigádě, ale nemůžete pokračovat protože vaše tělo vám vypovídá službu a prosíte, ať je s vámi konec a ta bolest přestala.
Měla jsem 50kg a pomalu to lezlo ke 49kg, ale já přesto doufala, že budu "krásná".
Štědrovečerní večeře skončila v záchodě! -"A dost, to musí skončit!"

..A tak teď dojídám svůj třetí toust a jsem nejvíc šťastná, za to že jsem stále na živu.
Byl to dlouhý boj a to jsem nepsala veškeré detaily a mnoho jsem vynechala, ale chtěla bych se s vámi podělit o tom, co tohle s člověkem dokáže udělat. A jak je lidský mozek "křehký".To, že by si lidi měli rozmyslet, než něco řeknou.
Jsem člověk, co vždy miloval, miluje a bude milovat jídlo. A to že teď neoblíknu kalhoty číslo 32?? No aaa :)
Po tom všem jsem zjistila, že život je příliš krátký na to, aby se člověk utápěl v depresích a přemýšlel 7/24 o jíde.

Sice jsem o mnoho lidí přišla, ale zároveň i mě mnoho jiných do života vstoupila, ale takový i ten život je.
Teď bych lidem jen chtěla pomáhat, protože tohle je sakra svinstvo!

Občas mě sem tam ta deprese znovu popadne, ale....o tom třeba příště :)
Krásný zbytek večera přeje Bivi

(..a co si dám k jídlu teď??)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | Web | 10. dubna 2016 v 21:06 | Reagovat

Anorexie a bulimie je pěkné svinstvo a člověk ani neví jak a už v tom je taky. Ono někdy jen stačí někoho připomínka "jsi tlustá, měla by jsi zhubnout'', chytneme se toho a může se to hodně zvrtnout.
Jsem ráda, že jsi z tohoto problému pryč a jsi šťastná!

2 S. S. | 10. dubna 2016 v 21:43 | Reagovat

Úžasný článek...
Dokážu cítit tu bolest, kterou si v sobě musela mít, a sem moc ráda, že už anorexií netrpíš.
Rozhodně pokračuj dál v psaní, je to úžasné!
Už se těším na další článek. :-)

3 Werangummi Werangummi | Web | 11. dubna 2016 v 12:40 | Reagovat

Páni, to je skvělý článek! Anorexie je zabiják, co nás učí nenávidět sebe samotné. Když jsem se před nějakou dobou rozhodla, že začnu hubnout, přesvědčená o tom, že budu hubnout zdravě, jsem si založila blog s úmyslem, že si na něj budu psát jídelníčky a skamarádila jsem se s pro ana blogy. Nikdy jsem nespadla do toho, že bych držela hladovky nebo snědla jeden banán denně, ale jedla jsem hodně málo. O dost méně, než bych měla normálně jíst. Dělalo mi hroznou radost, když mi tyhle blogy psaly, jak jsem šikovná a já chtěla ještě míň. Ale potom jsem si uvědomila, že když to takhle půjde dál, spadnu do toho. A tak jsem ten blog odstranila a začala jsem znova. Hubnu zdravě. Máš můj obdiv za to, že jsi stále tady po tom, čím sis musela projít. Věřím, že to muselo být strašně těžké. A opravdu klobouk dolů. :)

4 Heaven Heaven | Web | 12. dubna 2016 v 15:36 | Reagovat

Anorexie... to je vážné téma. Když jsi to zvládla ty, určitě to zvládnou i další lidé... Třeba moje spolužačka. Už dva měsíce je pryč, ale pořád je hrozně hubená. Do čtvrťáku s námi sice nepůjde, ale tady jde hlavně o to, aby se to zlepšilo... Důležitý je být zdravá a ne co nejhubenější :)

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 13. dubna 2016 v 17:36 | Reagovat

Akorát se tu láduji řízkem a bramborovou kaší a jsem tak ráda, že jsem zdravá a mohu si tyto mňamky vychutnávat bez problémů :-) Říkám, že tohle si holky uvědomí, až když se ocitnou na pokraji smrti. Je mi líto takových lidí, nikdo si to nezaslouží. Ale je zajímavé, že tímto trpí většinou dívky kolem 13-16 věku.. A Ano, dost záleží na tom, co kdo řekne. Já si některé věci také beru příliš osobně, proto by si lidé měli dávat pozor na to, co říkají. Ale přesto tu bude ta skupina zlých lidí...

Nepřestávej na sebe být pyšná a doufám, že si některé případy vezmou ponaučení a začnou nad sebou přemýšlet :-)

6 Ellaria Ellaria | Web | 13. dubna 2016 v 22:53 | Reagovat

Drastické nemoci duše, které postihují i tělo. Lidi, kteří z toho vinní nemocné osobně ("Nemá to v hlavě v pořádku, když nežere!") bych fackovala na potkání, protože do stadia, kdy se všechno točí kolem jídla a pomyslného ideálu krásy nás žene společnost.
Jsi úžasná, že jsi se z toho vyhrabala. Nic na světě nestojí za hladovění a odpírání si jedné z nejzákladnějších věcí, kterou potřebujeme. Drž se! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama