Deprese

16. dubna 2016 v 17:42 | Bivi |  Deníček
Ahoj děvčata, dneska je tak pochmurný den. Brr. Já mám tedy takovýhle dny i poměrně ráda, ale spíš mi vadí, že nemám na nic náladu a jen se válím doma.

Ale to, že je dneska takový počasí mě přimělo k tomu, abych se vám svěřila s mým problémem, když jsem trpěla depresí.

Jak jsem před pár dny psala, měla jsem problémy s PPP a kvůli tomu jsem začala mít deprese, ale nebyli to takový ty "deprese" jakože řeknu " ach jo dneska mám depresi". Tohle bylo skutečný. A měla jsem problémy s úzkostma a panickýma atakama. První úzkost jsem měla, když moji nejlepší kamarádku odvezla sanitka a ona mi napsala, že je v nemocnici, a pak se mi dlouhých několik hodin neozývala. Já měla tak hrozný strach. Nemohla jsem popadnout dech a chvilkama jsem myslela, že se psych. zhroutím. Není to nic příjemnýho.

Samotná deprese. Ach, ani nevím jak to popsat. Chodila jsem k psychiatričce, která mi předepisovala antidepresiva a léky na spaní. Teď když už nic z toho neberu tak vidím, že mi ty léky dělali ještě hůř místo toho, aby mi pomohli.
Mít depresi je něco tak neskutečně těžkýho, protože vás mozek ovládá a nekontrolujete se.
Měla jsem pocit méněcennosti, že mě všichni nenávidí a já jsem ta nejhorší. Začala jsem nosit černé oblečení, poslouchala jsem smutou hudbu nebo naopak rokovou..tvrdou metalovou. Nikoho jsem k sobě nepustila. Od nikoho jsem nechtěla pomoct a hlas v hlavě mi řikal, že jsem budižkničemu a že nic nedokážu, říkal mi i že jsem hnusná, tlustá a nejradši bych si zasloužila zemřít. Všechno co jsem udělala, jako kdyby bylo špatně.
Všichni mi doma říkávali, ať se na ty prášky vykašlu a neberu to. Ale já jsem je potřebovala, protože jen prášky mě uklidňovali.
Nesčetně krát jsem brečela a nevěděla, proč je ten život tak hnusný a začala jsem nenávidět a proklínat lidi. Čas jsem trávila s kamarádkou u hřbitova a přemýšlely jsme o smyslu života. Ráno jsem nemohla vstát, protože jsem byla oblbá lékama a tudíž jsem zameškávala školu. Všechny a všechno jsem nesnášela stejně jako sebe. Začala jsem být ráda sama a postupem času jsem (pokud jsem nemohla být se svojí jedinou kamarádkou ) jsem podnikala všechno sama, cesty ke hřbitovu, pozdní procházky.Kvůli nejezení, nespavosti a nabytnému stresu jsem začala být psychicky i fyzicky slabá.
Sledovala jsem filmy typu " místnost sebevrahů" a pod.

Postupem času jsem se stala zapšklou, zlou a nepříjemnou holku, co všechny nesnášela a odháněla od sebe nedokázala jsem přijmout pomoc od rodiny a nejradši jsem měla svého psychiatra.(ach bože)
Potřebovala jsem řvát, ale nešlo to. Byla jsem bez emocí a chladná. Myslela jsem si že mě nikdo nemá rád a doktorka mi místo pomáhání jen předepisovala další a další léky a já jim do toho cpala jen další a další peníze.

Spousty toho zapříčinilo i moje nespavost o které napíšu příště, jelikož to je další kapitola ze života, kterou pochopí jen člověk, co má problémy se spaním a ráda bych se s vámi o to v příštím článku podělila.

..A tak jsem ze dne na den přestala brát léky a chodit k psychiatrovi. Můj stav se zlepšil, začala jsem nabírat na váze a spánek se vrátil do normálu. Začala jsem mít s rodinou lepší vztah a já pomalu začala žít, jako jsem žila předtím.
Občas mě ta chvilka deprese popadne nebo náhlá úzkost, ale proti tomu, co jsem zažila je to čajíček a já se svoje pocity a myšlenky začala kontrolovat.
Hlavně jsem zjistila, že je důležitý, aby jste měli s kým mluvit, já to nedělala a byla ze mě kostra s pytlemi pod očima, třesoucíma se rukama a s dalšími 20 nežádoucíma účinkama po lécích.
Ráda bych někomu pomohla, kdyby někdy někdo měl trápení, jelikož to může přijít ze dne na den a ani nemusíte tušit, jak moc vážné to časem může být.

Pro sobotní "depresivní" článek se s vámi loučím
s láskou
Bivi
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 crazyjull crazyjull | Web | 16. dubna 2016 v 19:41 | Reagovat

Naprosto chápu, jak ses cítila. Já dost často trpím depresemi, ale nic s tím nedělám. Ono je i docela těžké s tím něco dělat, ale dost často mi pomáhají kamarádky, nebo třeba to, že se z toho všeho vypíšu. :)

2 Alternative-Daria Alternative-Daria | Web | 16. dubna 2016 v 21:47 | Reagovat

Dechberoucí článek!
Neuvěřitelný, jak se dokážu vcítit do tvojí situace, ne úplně, ale skoro.
Píšeš tak úžasně! Už se nemůžu dočkat dalšího článku!♥

3 S-hejvi S-hejvi | Web | 17. dubna 2016 v 9:17 | Reagovat

Umím tě plně pochopit, takové období také někdy mívám a není to lehké..ale bude líp! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama